MIKULÁŠSKÉ DVOJZKOUŠKY

Závody v Hradištku jsou u nás moc oblíbené a většinou se nám tu i celkem daří, takže jsem se nenechala dlouho přemlouvat a v neděli na poledne vyrazila i s Luckou a Blaženkou do Hradišťka. Holčičky byly dorůžova vyspinkané, času dost, takže si zařádily při příjemné procházce před prezencí.

První zkouška se mi zdála hodně jednoduchá – to bývá většinou kámen úrazu. Jakmile se mi hlavou prožene, že je to dost lehké, uřízneme si pak pořádnou ostudu. Hned na začátku mi Brandy udělala obrovskou radost náběhem do slalomu, který vyšvihla luxusně. Zóničky měla předpisové, krásně reagovala, prostě šikulinka moje zlatá. To se ovšem nedá říct o paničce, která nejdřív trochu zamrzla před kladinou, takže jsem malému torpédku překážela v cestě. No a pak přišel okamžik, kterého jsem se obávala nejvíc – už při prohlídce jsem si  do hlavy tloukla, že musím včas volat „tunééél“. Jak myslíte, že to dopadlo? „Tunéééél“ jsem vřeštěla až když se Branduška řítila na pravou překážku. Klasika, no, takže disk. Moc mě to mrzelo, protože běh by byl čistý a nejspíš i na stupních vítězů.

Druhý parkur se mi zdál o něco těžší, ale také žádná hrůza. Před během jsme se ještě s Květou dohadovaly, jak jít takovou „flyballovou rovinku“ na začátku, protože hodně pejsků ustřelovalo do tunelu. Ideální, ale trochu komplikované se zdálo vedení na pravou ruku. Já ovšem vložila svou důvěru do tlapek flyballačky Brandušky a ejhle, flyballačka zklamala a málem skončila v tunelu, ale naštěstí jsem to uřvala a Brandy dostala do tunelu až v pravou chvíli, ovšem hned za tunelem byl krásný rovný slalom – na tréninku takovýhle krásný náběh vyfikne Branďolita jako nic, ale tentokrát se jí prostě ty rovinky nějak moc nezdály nebo se jí panička zdála moc pomalá, tak se rozhodla mě trošku popohnat (u Bailinky by mě to nepřekvapilo, ale u Brandušky…?!). No, nakonec jsme ten slalom trefily. Zbytek parkuru už byl bez problému, jen na konci se mi trochu ježily chlupy při představě, co by mi na vytlačování řekl předseda Antonín (nic hezkého by to asi nebylo). Z té hrůzy bylo 5. místo s docela slušným časem (na to, že jsme dvakrát ztratily spoustu času před tunelem a za tunelem….). Za druhé video moc děkuji Květě a její známé, co nás natočila.

Na vyhlašování jsme ani nečekaly, protože ani Blaženka se neumístila (jednou na 6. místě). Nechaly jsme tedy holčičky ještě trošku vyhrát si u parkoviště a jelo se domů – uklízet po výměně oken (ano, ano nemýlíte se, pokud máte pocit, že už se mi okna mění skoro dva měsíce!!!!“). Fotek moc není, protože se mi cestou do Hradištka podařilo vylít téměř celou šťávu do batohu a tudíž i do foťáčku, takže se z toho dává ještě teď dohromady, ale pár foteček přece jen zvládl a i nějaké to video.