MEMORIÁL JOLANY TROPPOVÉ, JEDNIČKÁŘSKÝ SPECIÁL 2009 A SETKÁNÍ S ALBIM

Víkend 17.-18.10.2009 jsme strávily na Memoriálu Jolany Troppové a Jedničkářském speciálu v Plzni. Bohužel jsme zde nepředvedly žádné zářivé výkony, ačkoliv se nám parkury moc líbily. Jenže, co se dá dělat. Jeden běh jsme si pokazily tím, že jsme se nějak zapomněly a málem nepřišly včas na start. Jakmile nás podruhé hlásily na start, obě jsme vystřelily, což Brandy pojala jako výzvu a celým parkurem proletěla jak neřízená střela – já jsem opravdu Branďulku neřídila, protože jsem ze všeho byla tak překvapená a zaskočená, že jsem se pořádně na nic nezmohla. Hodně mrzutá byla i nedělní zkouška, kdy nás skočená zóna posunula na 4. místo, a tak hezký a rychlý běh to byl. No, co aspoň jsme mohly držet palečky všem známým a kamarádům a pak omrknout jejich ceny, které byly naprosto úžasné, takže příští rok tu určitě chceme pokořit stupně vítězů (aspoň jednou). Počasí nám také moc nepřálo, takže Branďulka si většinu závodů pobyla hlavně v autě, ale v sobotu si ani moc nestěžovala, protože tam s ní vegetil přichcíplý páníček. Ještě nesmíme opomenout báječnou kuchyni – tak dobře jsme se na žádném cvičáku ještě nenadlábly (lívanečky, gulášky, toustíky atd. atd.).

Fakt příště 100 % zase přijedeme, protože Plzeň je navíc bydlištěm našeho zlatíčka Albíka, který se na nás přijel podívat a viděl tedy jeden z našich diskvalifikovaných běhů, ale prý se mu mamina na parkuru moc líbila. Albík je moc velký fešák a stále roste do krásy – jen ten „prasečí“ ocásek nevíme po kom má. S Albim i jeho paničkou jsme po závodech vyrazili na krátký výlet, protože Albionka ještě ten večer čekal výcvik na místním cvičáku. Albík je jako všichni Branďáskovy potomci hrozné šídlo. Výborně jsem se bavila u zážitků, které panička Petra s tímhle dárečkem prožívá. A vlastně je prožívá nejen Petra, ale i celá její rodina – chudák její maminka konečně pochopila, že tenhle pejsek se nedá jen tak vypnout a také, že když ho vyhodí dveřmi, vrátí se oknem (doslova a do písmene). Ale, co jen ať jsou rády, že mají takového divocha a ne lenocha.