LETNÍ PÁRTY III.

Do poslední jsem si nebyla jistá, jestli nás na závody přijmou – hlásila jsem se 14 dní před závody a pořadatelé byli na dovolené. Definitivně potvrzeno jsem měla až ve středu v noci. Sympatické závody už díky přejímce od 8 do 8.30 hod. Cestou jsem se radovala, že přijedu dřív než Květa – míjela jsem povědomé Volvo na dálnici, zuřivě jsem mávala a blikala, až na místě jsem zjistila, že Květa je dávno tu (chudák človíček ve Volvu, asi si myslel, že před ním jede nějaký blázen). 😀

Agility – disk
Před startem pořádné navazování spojení a hlavně zkoušíme startovat z lehu – víc už totiž nevím, co s tím vřeštidlem dělat – na tréninku je v pohodě, na závodech vřeští jak tydýt. Tohle bylo poprvé a povedlo se bez vřeštění. Začátek jsem odkoukala od Květy, která ho nakonec běžela úplně jinak. Točila jsem jedničku kolem bočnice zpět, prostě úplně obráceně než ostatní. Měla jsem trochu obavy, ale vyšlo to, zasekly jsme se trochu až před slalomem. Zadek jsem tu měla pořádně stažený a Bailinka si před slalomem střihla otočku . 😀 Před houpačkou jsem opět přetočila čelo a poslala ji na áčko – diskvalifikace (asi si zopakuju základy agility). Pak už jsme se moc se v tom plácaly vynechaná skočka před tunelem a za áčkem jsem se zapomněla přehodit a ztratila se tak ve vlásence. Raději jsme se tam už tedy netrápily.

Koukala jsem pak na ostatní – bohužel i Květa s Jetelkou se diskly. Jetelka byla dost mimo, před během se odešla dokonce vyvenčit na parkur a i pak byla mimo (a panička nasr….). Květa dál ani nedobíhala. Na smutek jsem si šla došla do kantýny a zpět jsem se vrátila tak akorát. Jen jsem došla k boudičkám, ozvala se zase pekelná prda a Brandy se začala sápat ven. Přesvědčila jsem ji, ať zůstane, ale stejně se klepala jak osika. Já nevím, co je to v poslední době za módu – kdekoliv jsme, tam se práská, buď ohňostroj nebo střelba. O pauzičce jsme s Květou vykoupat – děkuji tímto pošahané Jetelce za prodloužení života. Jejímu lovení kapek, trhání drnů se směju ještě teď, když si na to vzpomenu.

Zkouška SA2 – 1. místo
S Bailinkou opět zkoušíme startovat z lehu, tentokrát už zase začíná vřeštět, ale furt je to víc v klidu než v sedě. Krásně jsme začaly, pro jistotu jsem ošetřovala pořádně zónu na áčku (řve jak tur), protože následné „okolo“ bych nezvládla. Maličko mě zaskočilo, že Baila je až moc rychlá za áčkem, takže desítku jsem trochu zaimprovizovala. Před houpačkou by bylo lepší čelo, protože tam byla hrozba áčka, jenže po předešlé zkušenosti jsem si raději prošla záda, ale udělala jsem pod rukou – to jsem prostě celá já. Slalom krásně naběhla, takže jsme pak už jen rychle mazaly do cíle. . Bohužel nemám tento běh natočený, tedy máme, ale jen do třetí překážky – Květa bojovala s foťáčkem, ale její zmatkování jsem pro pobavení na videu nechala. Já se pobavila výborně. 😀 Ale trochu to mrzí, jenže kdybysme video měly natočené, nejspíš by se to tak hezky nepovedlo. Konečně máme splněnou první zkoušku do trojek (po půl roce!!!).

Jumping – 2. místo
Před během jsem se posilnila naprosto úžasnou kejtičkou a pivíčkem – měla jsem pak obavy, jak se s takovou náloží v pupku bude běhat, navíc před japonskými fanoušky – Květě totiž přijel fandit šéf s rodinkou a všichni úžasně fandili nejen Květě, ale i ostatním. 😀 Běh se povedl, všechno nám parádně vyšlo, ale Bailinka mi musela zachraňovat zadnici. Hned v úvodu jsem zjistila, že kejtička a pivíčko mě trochu brzdí, ale malá flyballačka šla bezchybně rovně. Pak už všechno šlapalo jak hodinky. Za slalomem jsem se rozhodla točit druhou bočnici než ostatní, abych ji nestrhla tělem. Strach jsem sice měla, ale klaplo to bez mrknutí očka. Ke konci ovšem přišla pekelná improvizace – omylem jsem přeběhla po červeném tunelu na druhé rukou, než jsem měla v plánu, takže jsem Bailinku poslala do tunelu o něco dřív než jsem měla, naštěstí ji můj řev (jak když dítě padá ze skály 😀 – modří vědí) zarazil a nešla do něj. Do cíle už toho moc nezbývalo a kupodivu jsme to doplácaly, ale jak říkám Bailinka mi zachránila prdel – ona je zlatíčko dokonalé a dokonce jsem si pak vyslechla slova chvály, že jsem to nevzdala a bojovala do poslední chvíle (Antonín by z nás měl možná i radost).

Závody to byly moc příjemné s moc fajn partičkou po boku- díky moc za videa Květě :-D, Petře a Lucce – holkám samozřejmě i gratulujeme ke krásným výsledkům. Snad jsme konečně prolomily smůlu a začne se nám na závodech víc dařit. Čas ukáže.